Jak žít? Jak zvládnout dnešní dobu? Jak říká A. Demello: „Odtančit si svůj taneček“

Slovy Jana Konfršta to znamená: dělat co můžu ve smyslu pomoci dobrým věcem na světlo - každý tam, kde jsme (v rodině i mimo ni) a nenárokovat si, aby ´to moje´ se hned teď prosadilo. Nežijeme jeden život, máme za sebou celou řadu

inkarnací a vždy šlo o to ´postavit se na správnou stranu barikády´. Narodili jsme se a žijeme pro zkušenost duše. Máme-li např. jasnou představu jaké by to po volbách mělo být, co je nutné změnit, jací lidé (´škodiči´) by tam neměli být a oni se zase prosadí do čela státu, nesmí to pro nás znamenat smutek a zklamání, ale pobídku, abychom nesložili ruce do klína a nerezignovali, nenaříkali ve smyslu: Bože, jak jsi to mohl dopustit! ´Bůh´ nemá ani ručičky ani nožičky, nic nebude dělat za nás – a nežli se nebudeme muset stydět za politiky a budeme si moci říci: to jsou ale pašáci, čestní a zodpovědní lidé! ...to nějaký ten pátek (nějaké to tisíciletí) potrvá. Potrvá, nežli lidé v čele státu budou žít svůj život jako službu dobru a uvědomí si, že si je platíme ze svých daní a mají národu (nám) sloužit.Do té doby budeme podporovat ty, kde je alespoň naděje, že by to mohli vzít za lepší konec (volit menší zlo, aby se u moci nedrželo větší zlo.)  A JAK SE Z TOHO NEZBLÁZNIT, JAK UNÉST VŠECHNO, CO SE DĚJE?Musíme se naučit to přijmout – což je proces, kdy úplné přijetí nemusíme zvládnout do smrti, ale musíme se naučit žít s tím, jací jsme a v přijetí se zdokonalovat. Třeba metodou tzv. ´DOVOLENÍ´ (odpuštění), která se ke mně dostala ´shůry´. (Popsáno je to jako prožitek jedné dívky – je to vytrženo z delšího textu):  "V NEJVĚTŠÍ hrůze mi hlavou proběhla myšlenka: ´Přijmi, co se stalo, už to proběhlo a nedá se to změnit. Odpoutej se od bolesti, nic z toho jsi neudělala záměrně, nechtělas mu ublížit. Dovol si představu, že se nenecháš tíží viny zdeptat. ´Ano, to bych chtěla, ale nevím, jak to mám udělat!, vyjelo ze mne. Dovolíš si to, slyšela jsem dál. A dovolení neznamená souhlas s tím, co proběhlo, ani to není nadutost, kterou bys ukazovala, že je ti to jedno. Dovolení je odpuštění, je to božská dovednost pro vás lidi, abyste žití zde na Zemi zvládli. Každý pocit viny, bezmocnosti, obav, trápení…všechno to negativní jsou záležitosti tak tíživé, jako by to byly ocelové šípy. S každým těžkým prožitkem si šípy umísťujete do svého srdce. A ty? Ty jich máš v sobě celou řadu! Proto je ti tak těžko a padáš dolů. Pomalu polohlasně vyslovuj věty uvozené slovem: ´dovoluji´... Můžeš si je i napsat. Dovoluji si, že jsem… A pak je polohlasně čti. Ale nedrmol je jednu za druhou. Vyslovuj je vědomě s tím, že víš, proč je říkáš, že víš, že když vyslovíš větu a něco dovoluješ, vytahuješ tím ze svého srdce ocelový šíp plný vin a trápení a odkládáš ho stranou. Tím se ti uleví, nebudeš padat dolů – a bude ti lépe a lépe.Dovolíš si, žes byla účastna situace, se kterou si nevíš rady. Dovolíš si i pocit viny… Dovolení je přijetí minulé situace, a rozhodnutí: dál budu žít lépe. Svět je duální – dobré i zlé záležitosti vymysleli civilizace dávno před vámi a vy teď v této celkové energii žijete: v sobě máte možnosti dobré i opačné. Prostředí někde mimo, kde by energie všech myšlenek nebyla přítomna, se nikde ve vesmíru nevyskytuje. Myšlenky jsou tak jemné, že veškerou viditelnou hmotou prostoupily a dobro i zlo je teď, coby možnost, otisknuto i v tobě samotné. A dovolování neboli odpouštění, respekt, svoboda… to vše ti slouží k tomu, abys zlo v sobě nenechala bujet, ale vyřazovala ho z činnosti. Abys v sobě vědomě zvětšovala část dobrou, což nejde samo, ale musíš si to vlastnoručně odpracovat.´ CELOU NOC jsem psala a vyslovovala napsané věty, dovolovala jsem úplně všechno. Po chvíli už vůbec nešlo o vás osobně a váš úraz, ale o všechny moje bolesti a trápení… za celou dobu minulou! Rozhodnutím dostat ze sebe vše negativní jsem dobrým možnostem nesměle podala prst… A co se stalo? Ocitla jsem se na ´mostě´, kde mě jakási obrovská Síla Dobra popadla za celou paži a se slovy ´no konečně ses rozhoupala, to je dost, tak už pojď´, mi pomáhala kráčet dopředu. Vrátit se zpátky do vin a trápení nepřipadalo v úvahu, protože s každým mým krokem vpřed se všechno, co bylo za mnou, zřítilo do hlubin, most vzadu přestal existovat. A já kráčela tam, kam jsem si vždycky jít přála: do větší pohody, k lepším věcem… k Dobru…ODPOUŠTĚLA jsem všechno, co mě té noci postupně napadalo. Kdyby ony zátěže ´ocelové šípy z mého srdce´ bylo možné uvidět, ležely by vedle mé postele jako harampádí čekající na nákladní auto, aby je odvezlo do šrotu.RÁNO jsem byla jako po očistné koupeli, ulevilo se mi jako ještě nikdy v životě, nohama jsem stála na zemi, to ano, ale myslí a srdcem jako bych nahlížela do nebe."(Druhá část cvičení je ´Dovoluji ti…´ pro ty, kdo se trápí kvůli někomu jinému).PRINCIP JE JEDNODUCHÝ, metoda je to jasná – a aby člověk uměl přijímat (netrápil se), to si musí sám za sebe odpracovat. Kdo se čímkoliv trápí, koho něco na sobě i na těch kolem štve, mrzí, kdo se zlobí, nadává, naříká…je to z jediného důvodu: ještě ho nebavilo své trápení odkládat stranou. A jestli s tím začal a ještě se trápí, tak ho neodkládal stranou dostatečně.VÝMLUVA JE POKUS MOŽNÝ, ALE NEPLATNÝ. Všichni jsme na tom stejně a všichni to můžeme zvládnout.