ale podle svého přesvědčení?
Pan Alfréd Strejček k tomu podotkl, že by na úvod demonstrací alespoň půl hodiny měla zaznívat slova klasiků, třeba J. A. Komenského o humanismu, cestě k celosvětové domluvě, o cestě k míru.
Kolika lidem by to pomohlo k uklidnění se k podívání se na problémy z nadhledu, nevím.
Ale vím, jaký je důvod, proč jsme se narodili: nemáme život promarnit ve strachu nebo domáhání se, aby bylo po našem, a současně nesmíme k nepravostem mlčet.
A teď přichází zásadní dělení lidí na ty, kteří umí nabídnout ruce ke spolupráci a na ty, kteří to dělat nechtějí, protože chtějí poroučet, ovládat, držet lidi v šachu.
A sjednotit český národ se dá jen s lidmi, kteří nabízejí své ruce ke spolupráci, nabízejí, co umějí nejenom pro svůj profit, ale i pro zlepšení života ostatních. Jsou, jako byl J. A. Komenský: v mravním nadhledu, bez potřeby lhát, ponižovat druhé, kalit vodu, bez potřeby šířit nenávist...
Někdo toto nedokáže po celý život, protože má peníze a moc na prvním místě. Takové lidi je třeba ́překročit ́, což neznamená ponížit je, ale dostat se ́nad ně ́, do větší jemnosti, kam hrubost lidí s nižším intelektem nedosáhne. Člověk v mravním nadhledu se neúčastní strachu, který hrubí lidé produkují.
Nedává strachu svůj čas, čas zužitkuje pro podání rukou s lidmi, kteří mají vize např. Komenského na prvním místě, vize o spolupráci lidí pro zlepšování života lidí na Zemi.
Vypadá to jako bohapustá teorie, která v dnešní složité době v žádném případě nepůjde použít. Ale nedejme se mýlit, všechno začíná od nápadu, od myšlenky, od teorie.
První republiku s Masarykem nezvládly z područí Rakouska-Uherska uvolnit miliony lidí, ale byť příznivci kolem Masaryka měli samá protivenství, šli do toho - a povedlo se jim to. A nedělali nic jiného nežli to, že v duchu humanismu, v duchu svobody a rovnoprávnosti náš národ sjednotili, nenechali mu ubližovat.
