překvapovalo, chvíli trápilo... ale ani na jedno z toho není čas.
Inovace republiky, Svědomí-národa, Zákony bohatství... lidé jako p. Robejšek, dámy Peková, Hamplová a celá plejáda českých osobností nezoufají ani nenaříkají, hledají smysluplnou cestu dál. A dotýkají se stěžejní otázky: ano, náš národ se zločincům u moci podařilo rozdělit, lidi stojí proti sobě. A to je velmi nedobrý stav. A vyvstává otázka: Jde tuto situaci zvrátit a lidi opět sjednotit?
Jestli jsem informovala o tom, jak nám církev vymlátila z hlav informace o návaznosti životů a nacpala do nás to, co jim pomáhalo k udržení moci – koukejte být poslušní, protože jen ty čeká po smrti život věčný a ostatní se budou škvařit v pekle a upálila statisíce těch, kteří žili v duchu svého čistého svědomí, dnes k tomu dodávám, že církevní bludy jako rakovina staletí pronikaly do všech sfér fungování společnosti: do rodin, do školství, do všeho. A tak se není čemu divit, že jsme se coby děti o moudrosti žití od dospělých nedozvěděli a teď s námi zločinci tak lehce manipulují, když něco jako pravda o životě, to staletí bylo a teď opět je sprosté, zapovězené slovo.
A když bych dodala, že úroveň poznání na naší planetě Zemi je primitivní, ač jsme často nadutí jako pávy, kdo by tomu věřil? Že bohužel stále ještě patříme mezi agresivní společenství, která si nechtějí a tudíž neumí podat ruce ke spolupráci a nedorozumění řeší tlakem, vyhrožováním, urážkami, vytahováním se na sebe – tedy válkami... a že vedle takovýchto primitivních společenství existují i vyspělejší: bezválečné?
Že bychom byli schopni připustit, že Země není pupek vesmíru, že se máme ještě moc co učit, abychom se jeden k druhému nechovali jako idioti?
A co když ta společenství, ve kterých se už neválčí, procházela podobnou fází vývoje jako my? A teď, když už jsou z toho marastu venku a žijí podle pravidel, která vedou k neagresivnímu fungování, tak k našemu stavu nemlčí a ta pravidla nám coby pomoc poskytují?
Že právě ta pravidla jsou nápovědou, jak lidi sjednotit? Protože znamenají od základů budovat novou společnost - bez vyčítání, obviňování, despektu, bez touhy mít výhody na úkor druhých... jasně jednoznačně ukazují jakým postupem pohodovou společnost budovat?
Nejsme na nic sami. Pomáháno je nám už dávno. A kdo začne a kdy? Kdo, když ne my? A kdy, když ne teď?
