Práva kuřáka končí u mého nosu

  Bavit se s kuřákem o tom, aby nekouřil, je stejné jako říkat narkomanovi, že by si neměl už zase píchnout heroin. Je to o ničem.

Závislí na drogách (alkoholu, cigaretě, pervitinu…) si stále budou vést svou. Co dělají, jim dojde později – možná až na smrtelné posteli. S tím nic nenaděláme. Právo rozhodovat si o sobě dostal do vínku každý člověk, i závislí mají právo rozhodovat se, jak oni sami chtějí.

KULTURNOST SPOLEČNOSTI

Myslíte, že se dosažená vyspělost (kulturnost) společnosti pozná podle počtu divadel, kin a dalších kulturních zařízení? Taky. A nepatří k tomu náhodou i to, jak se chováme k lidem ohrožovaným smradem  a jedovatými splodinami , které vznikají z kouření?

O ČEM SE TO STÁLE BAVÍME? CO TO POLITICI ŘEŠÍ?

Např. v Itálii, už je zákaz obtěžovat nekuřáky jedovatými splodinami kuřáků platný několik let. V restauraci se tam normálně nekouří. Ať si kuřák kouří, když nic lepšího nechce, ale jeho práva končí u nosu nekuřáka.

Nově teď Italové chrání i další nekuřáky: těhotné ženy a děti. Pokuty (a velké) dostanou kuřáci za to, když budou kouřit v automobilu, v němž jedou s dítětem anebo s těhotnou ženou a navíc je pokutováno i odhození nedopalku cigarety na zem. A kulturnost národa italského nekončí jen u zvládnutí neomalených kuřáků, další pokuty čekají ty, kteří si dovolí na zem vyplivnout žvýkačku.