Kdo před lety poslouchal slova papeže Jana Pavla II. – může si připomenout jeho několik vět pronášených česky v rámci promluv k českému národu. V těchto promluvách opakovaně zazněla i jeho věta: „Narodil se vám vykupitel“.
Co tím tento představitel církve, o kterém bez nadsázky můžeme prohlásit, že to byl člověk nejenom moudrý, ale i úctyhodný, myslel? Co tím chtěl říci? Věděl snad něco víc, ´Něco´, o čem se běžně nemluvilo… a on nám naznačoval, že to ´Něco´ ví – a že je důležité o tom nemlčet?
Vždyť co slovo vykupitel znamená, víme všichni: ´Vykupitelem´ byl nazýván Jediný člověk: Ten, který už dva tisíce let nežije. A byť někdo v kostele za celý svůj život nebyl a ani se tam nechystá jít, toto slovo ho neminulo: všichni víme, o koho jde.
A odkud papež tu zprávu vzal? Byl – jak to známe s let minulých - tím, kdo něco věděl dopředu a zvěstoval tuto radostnou novinku ostatním? On – hlava organizace hlásající jeden život a dost – nám přišel říci, že Ten Někdo se narodil opakovaně? Až takový dopad že by On měl na papeže, na člověka, který vystoupal v organizaci, které byl členem, až k nejvyššímu postu – a pronášet tato slova, která k jeho profesi jaksi nepasovala? Sice větu opakoval stále ve stejném znění, bez vysvětlení jakýchkoliv souvislostí, i tak docela o hodně ´překročil svůj stín´.
Odkud věděl, co říkal? Existuje něco, co teď nazýváme Akášou, Vědomím, Souborem všech informací, Knihovnou obsahující všechny – i minulé – myšlenky lidí? A nejenom, že to existuje (a žádná lidská myšlenka se neztrácí, protože není nicotou, ale je energií, a energie, jak víme z fyziky, se nikam ztratit neumí)… ale z tohoto souboru se informace dají i ´číst´?
A tento papež patřil mezi lidi, kteří snímat myšlenky zapsané ve Vědomí, umí? A jeho slova nebyla jen tak vypuštěná do větru? Bylo mu jasné, co nám opakovaně sděluje?
A umíme si my teď domyslet jejich dopad? Pokud je to tak, jak říkal… uvědomujeme si, jaká je to čest být tomu přítomen … a vedle cti, že jde i o závazek s nesmírným dopadem… dopadem dobrým či opačným… to podle toho, jak se nám podaří situaci zvládnout.
I když teď už díky viru trochu tušíme, že postaru to nepůjde… jak hodně by se nám líbilo, když by nám opět bylo připomenuto, že sobeckým soupeřením mezi sebou, bojem zaměřeným na získávání výhod pro sebe na úkor druhých to nikam nedovedeme? Byli by všichni ochotni začít žít to, co jediné vede ke zlepšení: coby rovnoprávní by si rádi podali ruce ke spolupráci a nacházeli společnou cestu dál, která by byla pro všechny smysluplná?
To nás čeká?...
Zda to bude masakr lží a bulvárních dohadů nebo nastolíme zlepšení současné situace, to je závazek, který z toho všeho vyplývá…
