Přeměna energie
Energii, kterou získáváme pro svůj život např. z jídla (jídlu se říká se hrubohmotná energie, je to rukama nahmatatelná a očima viditelná energie) umí člověk přeměnit v energii myšlenek (myšlence se říká jemnohmotná energie, nejde rukama nahmatat ani očima uvidět).
Žijeme v energii všeho – v myšlenkách dobrých i zlých
Když si představíme, na co my lidé po celé věky myslíme, je nám jasné, že jsme vymysleli „pelmel“ neboli myšlenky od těch nejušlechtilejších po hrůzostrašné.
K ušlechtilým myšlenkám se často dostaneme přes ty ne moc dobré až hrozné (podvádíme, lžeme, upřednostňujeme sebe a svou rodinu na úkor druhých.) Hodně zavedenou vlastností mezi námi lidmi je sobeckost: vyzdvihování sebe na úkor druhých, přehlíživost k zájmům celku. Běžně podvádíme jeden druhého i lžeme...
A jak dlouho podvádíme a lžeme?
Většinou tak dlouho, nežli na to dojedeme. Málokdo umí být v každé situaci absolutně ušlechtilý a pravdivý. A pan Gross? Měl kolem sebe veliká lákadla, nadstandardní. Možnost nalumpačit si majetek, peníze a další výhody pro sebe, se na vysokých postech přímo nabízí. Pan Gross řekl: nechtěl jsem být za hlupáka, využil jsem kontakty, které jsem během politické kariéry získal, z toho mám majetek.
Lidé mají zkušenosti, ale nedbají
Zkušeností podobných té, kterou činí pan Gross – kdy lituje, omlouvá se za to, co nedělal řádně – těch je v myšlenkách lidstva celá řada. Dokonce je tam zakódovaný postup shodný pro všechny lidi a ten zní: vše, co děláš, se ti vrátí: dobrému dobré, nedobrému nedobré. Za Boha jsme si zvykli považovat nejvyšší projevy lásky, pravdy, moudrosti, ušlechtilosti. Ano, tyto báječné záležitosti v myšlenkách lidstva jsou.
Kdo nás vyléčí – od lhaní i z nemocí?
Často k obratu k lepším myšlenkám skutečně dochází až po zkušenosti s vážnou nemocí. Najednou jsou všechny ty miliony sice pěkné, ale jaksi k ničemu, když nevíme, jestli tu budeme ještě zítra.
Pan Gross je jedním z nás
Jestli si myslíte, že to, co se přihodilo jemu, je nějaké výjimečné, tak na to zapomeňte! Principiálně všichni žijeme úplně to samé, „hřešíme“ každý na své úrovni, a odezva (odměna za to, jaké myšlenky, slova a činy máme) nás dostihuje denně.
Učinit poznání
Někdo, až když je mu hrozně, učiní poznání, že to tu na světě je úplně jinak, nežli jak si představoval. Najednou ví, v čem chyboval a snaží se to napravit. Jiný je pozornější a nemusí prožít vlastní hroznou nemoc, umí si spočítat, že jedna a jedna jsou dvě a z příkladů kolem se umí poučit. Pro ty lidi je tento článek určený. Ne k odsouzení pana Grosse, ale k uvědomění si, že křiváka, přehlíživce a většího či menšího hlupáka máme všichni v sobě.
Možnost v nás
V sobě máme ale i máme možnost (povinnost) žít čestně a smysluplně. A tu možnost pan Gross zklamal. Možnost (Boha) nebral na zřetel. S Bohem v sobě se musí vyrovnat, nepovažovat Dobro za hloupost, Boha za hlupáka – a to je i cesta k uzdravení.